O MĚ

Lovečtí psi a zvláště stavěči neboli ohaři mne doprovází v mém životě od doby zájmu o myslivost, a to od roku 1994, kdy jsem si pořídil svého prvního NKO, Ajdu z Mravenčí hůrky. Tato fena učila spíše mě než já ji. Možná to bylo zapříčiněno i tím, že jsem začínal spíše jako samouk bez větší pomoci zkušeného kynologa. Výcvik probíhal stylem pokus-omyl, ale přeci se podařilo a fena úspěšně absolvovala PZ v I. Ceně. Tenkrát předvedla pěknou práci na vystavení-postoupení a po vzlétnutí zvěře a mém úspěšném výstřelu ukázala pěknou dohledávku v dosti obtížném terénu. Tehdy, po prvním úspěchu, jsem kynologii propadl úplně. Poté následovala řada jedinců NKO, fenka Jagteriéra. Musterlandský ohař a výmaračka.

Po čase jsem hledal alternativu v psovi menších rozměrů a kvalit ohaře-stavěče. Nějak ani nevím jak jsem v roce 2009 vyrazil směr střední Čechy a domů si odvezl fenku – u nás na severní Moravě – skoro neznámého plemene Bretaňský ohař. S rozporuplnými pocity jsem si přivážel malý uzlíček černobílé fenky. Netrvalo dlouho a během několika měsíců mne přesvědčila o výborném nose a pevném vystavování. Byl jsem přímo unešen, když na vypuštěné křepelce ukázala postoupení a následné vystaveni na velkou vzdálenost. Toto se opakovala i v divoké zvěři. Rozhodl jsem se tedy tuto fenu uchovnit. Abych získal větší přehled, zúčastnil jsem se podzimního trialu u Pardubic s tím, že tam pojedu jen na T.A.N. - ověření vloh, kde jsme skončili jako první v pořadí. Své kvality fenka pěkně ukázala. V následujícím roce výstavu a vyšetření dysplasie a chov mohl začít.

Spostupem času přicházím na to, že pro chovnost ohaře vůbec nejsou důležité aporty a disciplíny na klasických zkouškách, ale pouze vrozené vlohy psa. To co mu bylo dáno přírodou a dědičnými dispozicemi a ne výcvikem. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že i z průměrného psa udělá dobrý cvičitel dobrého. Ale jestli se vlohy z takového jedince přenáší následně na potomstvo je diskutabilní. Základní a nejdůležitější předpoklady pro chovnost stavěče-ohaře jsou hledání odpovídající plemeni, vynikající nos, pevné vystavování a nebojácnost při výstřelu. Vše ostatní jsou čistě výcvikové disciplíny, které jsou u každého jedince vycvičit k obrazu svému. A právě tímto směrem se snažím a budu snažit směřovat svůj chov, zaměřený hlavně na vrozené vlohy s důrazem na vystavování, které se postupně ze stavěcích psů bohužel vytrácí.

Co se týče malého bretoňáka, o kterém se v zemi původu tvrdí: maximum kvality při minimálních rozměrech. Při dnešních stavech drobné zvěře, kdy se loví na běžném honě několik zajíců a maximálně vypuštění bažanti, bretoňák zcela jistě obstojí. O tom jsem se přesvědčil se svou druhou pracovní fenou Adou Zwilero, která mě – k oboustranné spokojenosti - doprovází již několik loveckých sezón, nejen na honech na zajíce a bažanty, ale také na kachnách, kde úspěšně konkuruje svým o mnoho větším konkurentům. U některých jedinců se spodní hranicí výšky může nastat problém při aportu větších zajíců, ale co si budeme namlouvat: kolik příležitostí na honě k aportu je... Někdy 1, 2 či 5, ale to je tak vše. Co jsem se na zatím 3 svých jedincích zjistil, tak je trochu problém s donucovacím výcvikem jak jsem byl zvyklý u mnoha svých předešlých NKO. Musí být opravdu kamarádský vztah a co největší kontakt se pánem v případě, že psík či fenka je sama. Toto odpadá, pokud je psíků v kotcích více. Pozitivum je, že bretoňáci si v kotcích nedělají problémy a mohou být klidně pospolu, v případě, že jich je více.

Nejpodstatnější věcí, kterou u bretoňáků zjišťuji je právě vynikající práce před výstřelem, kdy ukáže své vlohy k nalezení zvěře jejím vystavením – to, pro co byli bretoňáci a vlastně všichni stavěči našimi předky vyšlechtěni. A právě tato jejich vlastnost se úbytkem drobné zvěře a možností vystavení „přírodní“ populace vytrácí. Spousta kynologů se snaží dělat z ohařů všestranné psy, což je záslužné, ale přínos pro vrozené kvality a podstatu práce ohaře to nemá. Osobně ohaře na lesní práci či práci na barvě jsem nikdy necvičil. Nebylo to potřeba. Na tuto práci si vezmu raději jezevčíka či jiné specializovanější plemeno, k tomuto účelu vyšlechtěné. Nerad bych tímto kazil charakter plemene.

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich